• Klient sice dostane požadovaný úvěr, ale poskytovatel si hned strhne určitou částku jako poplatek, aniž ho upozorní předem. Bývá to 10 % i víc.
• Úvěrová smlouva zavazuje klienta, aby v krátké době po obdržení úvěru zaplatil první splátku, jinak je sankcionován pokutou.
• Poskytovatel úvěru si ve smlouvě vymíní, že může požadovat kdykoli předčasné splacení úvěru a nesplacení zatíží vysokou sankcí.
• Úrok stanovený z úvěru uvedený ve smlouvě platí jen v případě, že klient sežene každý týden někoho dalšího, kdo si vezme úvěr. Pokud se mu to nepovede, úrok se zvyšuje.
• Úvěrující instituce požaduje nepřiměřenou záruku – například za úvěr ve výši 200 tisíc korun chce do zástavy dům a zapíše si své zástavní právo do katastru. Když klient nezaplatí splátku, dům zabaví.
• Úvěrová smlouva obsahuje rozhodčí doložku a právo poskytovatele úvěru zvolit si rozhodce. V případě sporu mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem, bývá rozhodce vždy na straně věřitele a jeho rozhodnutí je konečné. Dlužník nemá prakticky žádnou šanci. Na soud by se mohl obrátit jen v případě, že by při rozhodnutí došlo k procesní chybě.

Velice nepříjemnou situací může být předlužení, tedy situace, kdy si jedinec zřídí větší počet úvěrů a jejich splácení mu činí značné problémy. V žádném případě není vhodné tuto situaci řešit dalším nevýhodným úvěrem, určeným ke krytí splátek. Velmi nešťastné je případné „schovávání“ před věřiteli. Pokud se k takovéto situaci přeci jen schyluje, doporučujeme využít služeb finančních poradců, kteří v rámci krizové intervence velice často poskytují své služby zdarma (např. Poradna při finanční tísni).

Je‑li nutné zvýšit příjmy tím, že si budeme brát úvěr, je předem nezbytné zvážit, zda se svou povahou jedná o úvěr pro nás „dobrý“ nebo „špatný“. Tedy jestli pouze dočasně vyřeší nedostatek příjmů, nebo jestli naopak může naše příjmy v budoucnu zvýšit.

Úvěr, který je vhodný, se vyznačuje tím, že:

• než jsme o něj požádali, ujistili jsme se, že jej opravdu potřebujeme a po celou dobu jeho trvání budeme schopni jej splácet (případně se zároveň pojistíme pro případ neschopnosti úvěr splácet),
• bereme si jej na pořízení majetku, který bude svému účelu dobře sloužit i poté, co úvěr splatíme (životnost na úvěr pořízeného majetku bude delší než splátkový kalendář úvěru, např. byt či dům),
• bereme si jej na pořízení majetku, který může nám jako novému majiteli přinést zvýšení nebo další příjem (fotoaparát, kterým budu pořizovat fotografie za účelem jejich prodeje; auto, které budu používat k podnikání; garáž, kterou pronajmu).

Zatímco dobrý dluh vás může popohnat a přiblížit k finanční nezávislosti, život se špatnými dluhy je cestou do pekla. Orientačně jsou špatné všechny dluhy s úrokovou sazbou přes 10 % ročně. Pro přesnější určení je klíčové, zda jste schopni se svými penězi vydělat více, než vás dluh stojí. Pak se jedná o dobrý dluh. Příkladem jsou hypoteční úvěry, ale též úvěry na vzdělání či nákup automobilu pro podnikatele. V opačném případě je dluh špatný.

Dluhová past hrozí v případě deficitu rozpočtu a absenci dlouhodobého plánování. Pokud domácnost nedisponuje vybudovanou rezervou, okamžitým řešením je vzít si úvěr.

Pokud se deficit opakuje, měla by se domácnost ubírat směrem:

• snížení výdajů,
• zvýšení příjmů,
• obojí současně (nejvyšší účinek).

Existují situace, kdy domácnost nemá možnost zvýšit příjem jinak než úvěrem. Důležitou otázkou v tomto případě je:

Jak rozeznat vhodný úvěr od nevhodného?

Příklad:

Je-li čistý měsíční příjem domácnosti 13 000 Kč a měsíční výdaje na potraviny, bydlení a dopravu 8 000 Kč, je možné (v extrémním případě) splácet měsíční částku 5tis. Kč. Pokud by splátky půjček byly vyšší, byla by domácnost předlužena.

Poskytovatelem bankovního úvěru jsou banky, existují samozřejmě vedle nich také spotřebitelské úvěry (na nákup spotřebního zboží). Banky jsou v jednání s klientem vybaveni odborníky, kteří ušijí úvěr klientovi na míru. Rovněž je možné dohodnout odložení splátek, změnit výši splátek či délku úvěru apod.