Tento základní typ elektronického podpisu může nabývat mnoha forem, jako je napsání jména a příjmení, zaškrtnutí políčka „souhlasím“ na webové stránce, vložení obrázku s naskenovaným vlastnoručním podpisem a další. Tento typ je často používán mezi dvěma soukromoprávními subjekty, kde je vyžadován vlastnoruční podpis.

Použití elektronických podpisů mezi soukromoprávními subjekty závisí na tom, jaké požadavky si pro platnost zamýšleného právního jednání nastaví. Pokud se strany nedohodnou jinak, k platnosti právního jednání v zásadě postačí připojit elektronický podpis „prostý“.

Příklad: Tento typ podpisu použijeme například při převzetí zásilky, odsouhlasíte jím ujednání s poskytovatelem e-mailové schránky, nebo jím opatříte smlouvu o pojištění či kupní smlouvu. V případě, že se jedná o důležité smlouvy (a vyšší částky), je vhodnější volit některý z dále uvedených podpisů.

Tento typ podpisu musí splňovat několik podmínek stanovených v zákonech a nařízeních – jednou z nich je, aby bylo patrné, koho máme považovat za podepsanou osobu. To je zajištěno tak, že v certifikátu jsou uvedeny údaje o jeho držiteli (např. jméno, příjmení, e-mailová adresa). Právní úprava u zaručených elektronických podpisů ovšem neklade žádné speciální požadavky na elektronický certifikát. Lze tedy použít jakýchkoli certifikát a tak navzdory svému názvu zaručený elektronický podpis nemůže sám o sobě zaručovat identitu podepsané osoby. Nemůžeme se u něho prostě spolehnout na to, že podpis skutečně patří tomu, kdo je podepsán. (Ve skutečnosti by se měl tento podpis spíše jmenovat “pokročilý, nebo “zdokonalený” – anglicky se totiž tento podpis označuje jako “Advanced Electronic Signature”.)

Zaručený elektronický podpis tedy zaručuje neměnnost zprávy či podepsaného dokumentu, ale nezaručuje zcela spolehlivě, že podpis použila osoba, jejíž jméno je v elektronickém podpisu uvedeno.

Volba mezi zaručeným a uznávaným podpisem závisí na vašich konkrétních potřebách. Pokud potřebujete podepsat důležitý dokument, který má právní následky, je vhodné zvolit uznávaný elektronický podpis. Pokud ale potřebujete podepsat méně důležitý dokument a chcete ušetřit čas a peníze, zaručený podpis může být dostačující.

Příklad: Pro velké a známé organizace je levnější vydávat si vlastní certifikáty, než je nakupovat od externích certifikačních autorit. Tyto certifikáty se ale používají většinou pouze uvnitř dané organizace.

Tento typ podpisu je „potvrzen“ certifikační autoritou a je skutečně spojen s osobou, jíž byl vystaven. Tento druh elektronického podpisu je vyžadován pro podepisování elektronického dokumentu, kterým se právně jedná vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti.

Představte si ho jako vylepšenou verzi běžného elektronického podpisu. Uznávaný podpis dává dokumentům větší důvěryhodnost a umožňuje ověřit identitu osoby, která je podepsala. Díky šifrování a ověřování je obtížné, aby byl uznávaný podpis zfalšován.

Příklad: Občan tímto podpisem opatří “Žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby”, kterou elektronicky zasílá na stavební úřad.

Tento „nejvyšší“ typ podpisu je zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Tento typ podpisu je vyžadován vždy u veřejnoprávních podepisujících (například různých úřadů).

Je to v podstatě digitální varianta vlastnoručního podpisu, která má stejnou právní váhu. Představte si ho jako pečeť, která se dá ověřit a zaručuje, že jste to byli vy, kdo dokument podepsal a že dokument nebyl od podpisu změněn.

Příklad: Stavební úřad tímto podpisem opatří rozhodnutí o umístění stavby, které rozesílá účastníkům řízení elektronicky.